Archiv - Kyvadlo a my.

21.09.2011 20:53

 

Milé holky, pořád přemýšlím, co ještě napsat o kyvadle, a vy mě pokaždé dostanete nějakou otázkou, která mi zamotá hlavu.

Když už si myslím, že bylo napsané všechno, tak zjistím, že zdaleka ne, protože psát o kyvadle jde vlastně pořád.

Každá jsme jiná, každá máme kus cesty za sebou, nebo naopak před sebou.

Nevím, jak daleko jsem já nebo vy, ale vím, že na sobě musíme pracovat pořád. Někomu to jde hodně pomalu, a když už si myslí, že stojí dlouho na místě, pohne se zase o kousíček dál.

Tak jsem to měla taky já. Čas pro mne neznamená vůbec nic – rok, dva a pořád stojím na místě. Přesto ale cítím, že jsem na správné cestě. I když nevím, kam ta cesta směřuje, cítím, že jdu pomalinku vpřed. Zdá se vám to zamotané? Přesně takový můj život je.

Ptaly jste se, co dělat, aby kyvadlo začalo odpovídat, spolupracovat. Ale věřte, že i to je dar. Možná ještě nenastal ten správný čas na odpovědi, možná se k vám odpovědi dostanou odjinud a vy si potom s úsměvem řeknete: "Ahá, vždyť já to věděla, je to přeci tak snadné! Proč mne to nenapadlo dřív?"

O kyvadlení je toho napsaná velká spousta, ale nikdo neumí říct, jak máte postupovat právě vy.

Kyvadlo rozhodně nemluví s každým. Pokud je duše velmi mladá a nezralá, musí prožít ještě mnoho, aby se jí dostalo daru, že s ní vyšší síly naváží kontakt. Takhle to vysvětluje Wahlgrenis a já musím jen souhlasit.

Možná k vám budou lépe promlouvat karty a postupem času se dopracujete také k práci s kyvadlem, nebo najdete úplně jiný způsob komunikace.

Čas je v tomto případě nejlepší učitel a vůbec neznamená, že jste horší než ty, které kyvadlení ovládají na jedničku.

Já se přiznám, že kyvadlo moc nevyužívám. Mám ho sice stále u sebe, ale většinou se mi dostane odpovědi jinou cestou.

Pokud zjišťuji informace a měla bych kyvadlo použít, sáhnu po něm automaticky a vím, že odpověď je správná. Horší je to, když jsem zvědavá a hlavně netrpělivá. To mi sice odpoví, ale odpovědi jsou většinou nejasné. Proto naslouchám své intuici a neptám se na zbytečnosti, i když se mi zrovna v tu chvíli zdají důležité.

Nikdy nezapomenu poděkovat, případně se omluvit za své chování, i když se mi odpovědi nedostane.

Také se mi stává, že kyvadlo stojí a nepohne se ani o kousínek. Vypadá to jako hra, kterou se mnou hraje, ale když otázkám nechám čas, pochopím, proč nechtělo odpovědět.

Stejně tak je to i s odpovědí "nevím" – točí se dokola a ne a ne se zastavit. Opět mě překvapí jednoduchost problému, který se vyřešil úplně jinak, než jsem si myslela.

Je zbytečně naléhat. Pokud vám kyvadlení momentálně nejde, nezlobte se na něj a vyčkejte, určitě se vám dostane odpovědi odjinud. Pozorujte své tělo, které k vám vysílá spoustu malinkatých signálů, a všímejte si, jak reaguje na určitý problém.

Venku choďte s očima dokořán, protože odpověď na vaše problémy se může vyřešit sáhnutím na zajímavou knížku nebo vás zaujme nápis na ulici.

Signálů je spousta, věřte, že každý problém má své řešení, stejně jako většinu nemocí lze vyléčit, pokud vy sami budete chtít.

Jestli máte dotazy, nejasnosti, napište mi a já vám odpovím v dalším povídání. Pokud máte své postupy, které fungují, podělte se také s námi, protože každá pracujeme jinak.

Dnes povídání o kyvadle ukončím, a až přijde ten správný čas, povíme si zase něco víc.

Články z archivu vkládám pro všechny kamarádky, kterým jsem slíbila "oprášení minulosti".  Sára