Herodes: "Křivdíte mi. Kolik toho o mně vlastně víte?!"

27.09.2011 13:21

„Je lépe být nenáviděn, než litován“, to je silný citát silného krále, jehož skutky jsou nejen kruté, ale také velké. Zapsal se do historie nejedním činem, skutečně to byl král tvrdý a na jeho rukách je opravdu krev. Ovšem krev betlémských miminek, to není. Co o něm vlastně víme? Byl to blázen, ale zbožňoval svou ženu. Byl paranoik a demagog, ale průkopník a pokrokový, odvážný a geniální stavitel.

 

Zajímá vás skutečný pohled na osobnost, kterou její pověst v mnohém předešla?

Tedy pojďte zacouvat do doby, kdy tento muž žil. Zhruba do roku 50 před narozením Krista. Pojďme se mu podívat pomalu až do ložnice.

A třeba pro nás pak termín : „Smrdí jako Herodes“ dostane trochu jinou tvář.

Vrah, ale současně velký muž.

Herodes sám Židem nebyl. Byl Idumejec. Idumejci nebyli židovským národem, byli ale zhruba sto let před Kristem přinuceni konvertovat k judaismu a museli se nechat obřezat.

Když byl Herodes římským císařem jmenován králem Judeje, Židé jeho nadšení rozhodně nesdíleli. Musel své království dobýt. Tehdy se to dělalo jednoduše, žádná volební kampaň, žádné plakáty.

Cesta k moci se klestila vyvražděním.

Herodes potřeboval, aby jeho vláda byla legitimní. Vyhodnotil, že nejlepší bude někoho vyvraždit a něco si vzít.

Vyhnal tedy obratem svou manželku Doris i jejího syna Antipatera a vzal si židovskou princeznu Mariamne.


Veselka se slavila v roce 32 před Kristem.

Herodotovi nevadilo, že jeho vyvolená je z rodu Hasmoneovců, Mariamne ovšem poněkud rozladilo, že jí jako svatební dar nechal vyvraždit půl rodiny.

Jak byl krutý, tak byl milující

Herodes Mariamne opravdu neskutečně miloval. Všechny kroniky a texty hovoří o jeho až paranoidní náklonnosti k této ženě.

Nebylo nic, co by pro ni neudělal, neznala odmítnutí, dal jí, nač jen pomyslila. Za závěsem svého soukromí to byl něžný, jemný beránek, který líbal zem, po které jeho paní chodila.

Mince zdobila její tvář.

Mariamne porodila Herodovi dva syny Alexandra a Aristobula a dvě dcery Salampsio a Kypru.

Salomé, Mariamne, Alexandra

Intriky mezi Herodovou sestrou Salomé a jeho manželkou Mariamne byly vskutku hodny královských kruhů a atmosféra v paláci by se dala krájet. A to se do toho ještě montovala matka Mariamne Alexandra, kterou ani masakr rodiny neodradil od mocenských choutek. Po nocích nespala, protože přemýšlela, jak by posílila vliv Hasmoneovců.

 

Nechala tedy jmenovat svého syna veleknězem. Věděla, že velekněz má obrovský vliv.

Takový šikovný velekněz mohl být vlivnější než král.

Herodes měl ale s veleknězem úplně jiné plány.

Sotva byl jmenován, nechal ho utopit. Trochu si tím zadělal na problém, protože to byl přece bratr Mariamne a její trpělivost měla také své hranice. Alexandra to už vůbec nehodlala skousnout a napsala dopis Kleopatře, kde Heroda „naprášila“, že zosnoval utopení Mariamnina bratra.

Jestli se mi něco stane, bohužel tě popraví

Markus Antonius si Heroda povolal, aby mu vysvětlil, jestli věděl, že novopečený velekněz není zdatný plavec. Herodes odjet musel. Svoji milovanou ženu nechal pod laskavým dozorem svého bratra Josepha. Bohužel svou důvěru okořenil příkazem, že pokud by se nevrátil, měl nechat Mariamne zabít.

Představa, že by se jí kdy dotkl někdo jiný, byla pro něho možná děsivější, než pomyšlení na ztrátu trůnu.

Když se Herodes v pořádku vrátil, manželka s ním odmítala sdílet lože.

Kdo ví, možná měla jen migrénu, ale Salomé měla jasno hned. Mariamne se vyspala s Josephem! Očekávala, že se díky takovému obvinění Herodes rozlítí a ublíží Mariamne.

Chytré.

Herodes se sice opravdu rozlítil, ale popravit nechal bratra.

Své milované ženě odpustil. Salomé tady malinko ostrouhala, ale nevzdala to. Velmi jí pomohlo, že Herodes trpěl duševní poruchou, a ta se pěkně stupňovala.


Když se nepodařilo odstranit Mariamne patrně smyšlenou nevěrou s Josephem, vymyslela si, že Mariamne spí s jiným mužem.

Odnesl to pěkný, urostlý Sohemus.

Nahrávalo jí i to, že krásná Mariamne opravdu stále nechtěla s Herodem spát.

Očima ženy se jí nemůžeme divit.

Asi málokomu by se chtělo pusinkovat člověka, který nám pomordoval skoro celou rodinu, část své, a ještě navíc je cvok.

Herodes ale díky poslednímu drbu nechal popravit oba.

Jak Sohema, tak Mariamne.

Když ale nešťastný Herodes viděl svoji krásnou ženu skutečně mrtvou, dostal z toho chudák záchvat.

Celou noc seděl u jejího mrtvého těla a hořce plakal, až nakonec vysílením omdlel. Ve starých textech si můžeme přečíst o tom, že tak strašně zoufale křičel, že se i Luna schovala.

Když se probral, nechal Mariamne naložit do medu.

Nikde se neuvádí, jak dlouho tam takto sladce odpočívala, ale protože med je tak trochu konzervant, mohlo to být poměrně dost dlouho.

Po smrti manželky král Herodes rychle chřadnul a jeho duševní nemoc se tryskem rozvíjela.

Trpěl obrovskými bolestmi. Měl křeče v břiše a podle starých textů se do něho dali červi. Musel strašlivě trpět. Lidé se tehdy domnívali, že je to boží trest. Dost možná byl.

Křeče a otevřené rány byly podle vědců patrně způsobeny jednak srdeční nedostatečností, a jednak těžkým poškozením ledvin. Do ran ve vlhkém prostředí zřejmě nakladly vejce mouchy, z nichž se vylíhly larvy. Odtud ti červi.

Pokusil se i o sebevraždu, jenže se mu to nepovedlo.

Zpráva o jeho smrti ale předběhla smrt samotnou a jeho uvězněný syn Antipater chtěl uplatit stráže, aby se mohl pokochat. Stráže ho ale udali.

A tak stihl na smrt nemocný Herodes ještě nechat popravit Antipatera a pro jistotu i zbylé dva syny Alexandra a Aristobúla.

Nic není jen černobílé, a pokud se vám v tuhle chvíli vyprávění zdá, že Salome, byla pěkná potvora, pak je to z lidského hlediska opět trochu sporné.

„Dej na závodní dráze v Jerichu shromáždit všechny židy - muže. Až se shromáždí, nech dráhu uzavřít. Poté, co umřu, necháš je do jednoho zabít. V mé říši nesmí být ani jediné rodiny, která by někoho neoplakávala. Potom i po mé smrti zazní v celé zemi pláč a žalozpěvy", vymyslel na smtr nemocný Herodes a úkolem pověřil právě Salome.

Možná to byl na Salomé přeci jen už trochu velký krajíc, a tak příkazu po Herodově smrti neuposlechla. Ušetřila tím zhruba 15 000 lidských životů.

 

Nebyl jen vrah.

Zanechal po sobě jednu nádheru vedle druhé.

Masada

Byla postavena na skalní plošině dlouhé 600 a široké 130-240 metrů u západního pobřeží Mrtvého moře. V její nejsevernější části nechal Herodes postavit víceúrovňový královský palác. Po celém obvodu jeho vrcholu nechal vybudovat hradby z bílého kamene, vysoké dvanáct a široké osm loktů. Nad nimi je sedmatřicet věží. Úprava vnitřních komnat, sloupových síní a lázní byla neuvěřitelně originální a krásná. Všude byly vztyčeny sloupy z perfektně opracovaného kamene a stěny i podlahy v komnatách byly obloženy mozaikami do hladka vybroušenými. Všemu vévodily nádherné velké lázně. Z šaten se šlo přes vytápěnou místnost k bazénu se studenou vodou, vedle byly vany s horkou vodou. Dobře rozeznatelný je vytápěcí systém - horký vzduch proudil pod podlahou, která stála na sloupcích. Na tehdejší dobu neskutečně pokrokové.

Herodeion

Palácová pevnost, kterou si Herodes postavil jižně od Jeruzaléma, vznikla na šedesát metrů vysokém kopci, který tam před tím prostě nebyl. Herodes si ale věděl rady. Nechal horu navršit. Vzniklo vskutku ohromující dílo, které tehdy muselo lidem uvolnit sanice. Masivní dvojité hradby tvoří jedinečný, souměrný komplex. Má kruhový půdorys se čtyřmi věžemi, vstup byl podzemní chodbou po mramorových schodech. Polovinu vnitřního prostoru zabírá nádvoří se sloupořadím, dále tu byly lázně, křížová síň a synagoga. Vně hradeb na úpatí kopce nechal Herodes vybudovat umělé jezero s okrasnou zahradou. Byla to oáza. Krásná a originální.

Caesarea

Caesareu vybudoval Herodes v letech 20–12 před Kristem, aby mohl žít svým oblíbeným stylem daleko od puritánských židovských poddaných. Součástí je přístav vybudovaný na písku, což byl naprostý vrchol tehdejšího inženýrství. Nakonec vznikl ojedinělý dvojitý akvadukt, intaktní divadlo, kde jsou i dnes pořádána představení, hippodrom pro 25 tisíc diváků, chrám císaře Augusta a fórum.

Herodovy pokrokové nápady a um se nám macešsky schovaly za jeho stejně výživnými zločinnými skutky.

Když se ale na tohoto vládce podíváme objektivněji, zjistíme, že mu nelze vedle paranoie a krutosti upřít ani genialitu.

Historie a agilní Matouš mu tedy pěkně hodili na triko i to, co ani neudělal. Na rozdíl od jeho systematického likvidování potenciálních nepřátel jeho vlády, pro což existují doklady, vražda betlémských miminek není krom Matoušova obvinění vůbec nikde zmíněna.

Tento bezesporu krutý král si dnes zaslouží leccos.

Určitě by ale do jisté míry neměl chybět i jakýsi obdiv. Vždyť i jeho slova, dávají smysl a upřímně, je v nich jistá dávka moudrosti.

„Lépe je být nenáviděn, než litován“
Herodes


Má to logiku.

Michaela

 

fotky a další skvělé čtení naleznete zde: https://www.popelky.cz/spolecnost/herodes-krivdite-mi-kolik-toho-o-mne-vlastne-vite.html