Jak chudačisko Sára skorem přišla o život na veřejnem zachodku.

07.04.2011 18:07

Tož vam povim, že sem sa dneska probudila do krasného dňa, jak sa říká do růžova. Cítila sem sa tak jaksik rozzářená a jiskrná.

Uvařila sem si kafečko a nožky natahla pěkňučko pohodlně, jak enem to šlo, aji moje radijko sem si zapla, abych si tu naladu překrasnů ešče vjacej vylepšila.

V tem slyším, jak kdosi buší na vrátka, tož sa nahnu z okna a kdože tam zas neotravuje: susedisko Jarin, co je věčně ožratý jak ta sliva. Su slušně vychovaná cérečka, a tož sem na něho hnedka nevyvřískla co sem lezeš Jarine, ale tak jaksik něžněji sem mu řekla: „Co zase otravuješ, pazuřisko jedno?“

Jarin sa smil jak potrhlý švec a hnedka na mě vytahl, že esli jako vim, že je ten patek třináctého?

„Šak a co mi je po pátku, ty jeden pazure, co ňa provokuješ hnedka poranu? Já že budu miť smolu? Tož na to zapomeň a mazaj rychle dom, nebo budeš miť smolu ty a poleju ťa z gruntu špinavů vodu.“ Nakonec chcipačisko jedno provokaterské odešlo, ale furt pokřikoval: „To sa ešče uvidí, esli dnešek přežiješ ve zdraví!“. Ale včilkaj dyž uviděl, že sa řitím ven, tož utíkal, jak dyby mu za řiťou hořelo, lebo milý Jarin moc dobře věděl, že by dostal po čuni, ať je patek lebo svatek.

Konečně sem si udělala pohodličko a pustila radijko a tam hnedka: „Važení posluchači, dneska je patek 13. a vy si dajtě pozor a nelezte rači ani ven, ať sa vam cosik špatného nepřihodí.“

Tož to teda nééé, milé radijo, mňa nevystrašitě. Že sem to kdy zapinala, místo krásnej pěsničky dostanu kazaní jak od našeho pana farářa.

 

 

Šak ja nejsu pověrčiva a just pudu ven. Krasně sem sa nastrojila, gaťky naškrobené, holinky nablyskané a sukynka radosť sa na mňa podivať. Tož holka jak ten cumel a včilkaj vjo ven.

Enem sem vylezla z vratek, začalo pršeť, ale to mi vůbec nevadilo, šak nejsem z cukru jak ta fiflena Maruna od vedle. Pravda přijemné to moc nebylo, lebo mi aji pod suknicu tahlo, ale mňa nic nerozháže a na jakési pověry sa nedam nachytať.

Jejdanečku, šak kochala sem sa hnedka vpravo na krasné lipy, hnedka vlevo na krasné ogárky, hubu sem mjela jak měsíc a bááác! Hépla sem snaď do najvětší ďůry na světě, rozplacla sem sa jak žaba, ručiska dopředu a deštníček mi odskočil do přikopy. Aby teho nebylo malo, tož projižděl traktořisko s hnojem a neřadisko jedno sprosté mňa celů postřikal jakýmasi sračkama.

Ále to nic, šak nejsem z cukru, sem si brblala pod nosem, ale už sa přiznávam, že sem byla aji trochu ňasratá.

Nic, otřepala sem sa jak psisko a maširovala dal. Enemže jak sem byla celá jaksik vlhká a pomočená, tož sem musela hbitě doběhnuť na naše veřejne zachodky, šak zloději za čtyry koruny a na dveřích napis „Udržujte čistotu“. A co budete dělat vy, kůže lenivé?

Nohy sem mjela jako z ledu a řitku studenů, že rampuch byl proti mně rozžahená pec, ale dobře, doběhla sem včas a to je najduležitějsí. Včilkaj sem po sobě aji splachla a oddychla si, že mňa jakasi ta 13 nemože rozhodiť. Ale jak sem potahla za šnurku od splachovadla, tož mi zostala v ruce a voda jedna sprosta sa vyvalila z nadržky přimo na mňa. Tekla a tekla a ja sem tam stala jak svaty Floriánek na naměstí a nevydala sem ani hlasku.

Tož to už bylo aji na mňa  moc, vypadala sem jak zmokla slépka a budu si nadavať až dovčera, že sem neposlechla Jarina a radijko a nezostala doma.

Ale nemyslitě si, že su pověrčivá. Kdepák, to ja nepřičitám temu pátku, enem sem si vzpomněla na přísloví, že na posraneho aji zachodek spadne.