Nemoci těla jsou nemoci ducha.

14.09.2011 09:24

 

Neberte následující text jako dogma – jen jako širší pohled na naši realitu, naše životy, naše chování, náš vnitřní svět.

Vždyť jsme se nejednou přesvědčili, že všechno souvisí se vším.



Hlava – Sídlo mozku a vnímání.
Tady se rodí myšlenky i nápady… hlava je kreativní a přijímá. Pokud má člověk problémy s hlavou – bolesti, migrény, motání, tlaky a podobně, má možná potíže přijímat realitu. Jeho cíle možná z jeho pohledu nejsou dosažitelné. Jakmile jsme urputní – trpí hlava.



Uši – Upozorňují na to, co se nám sděluje a jak to hodnotíme.
Neschopnost naslouchat, nebo neochota druhé vyslechnout a přijmout obsah sdělení. Nechuť něco slyšet či akceptovat.



Nos – Takoví lidé, kteří zastávají vedoucí funkce, na které nemají, ti, kteří mají potíže s vlastní hodnotou a snaží se dát si ji tím, že ji berou druhým, lidé, o kterých tak často říkáme „ten arogantní blbec“, zpravidla končí s polypy nebo jinými problémy v nose. O dvou případech dokonce osobně vím.



Krk – Je jasné, že člověka, který není schopen v určitém čase něco „spolknout“, jinými slovy odmítá přijímat, začne brzy bolet v krku při polykání. Není to vůbec nic složitého.



Ramena – Nesou tíhu odpovědnosti. Ano, a čím více odpovědnosti na nich neseme, tím častěji si večer stěžujeme na jejich bolest.



Dýchání – Pokud má člověk potíže s dýcháním, má potíže s tím, v čem žije. Dlouhodobé problémy s partnerem, pocit, že je člověk svazován, nesvobodný, cítí se přidušený. Patří sem ale také jeden, nebo oba problémoví rodiče. Například příliš despotický otec, chybějící láska matky, nahrazovaná hmotou, ale i sourozenec, který utiskuje druhého. Pokud není astma a jiné potíže s dýcháním otázkou genetiky, lze najít příčinu právě tady.



Srdce – Problémy se srdcem vznikají často ve chvíli, kdy převažuje rozum nad city, nebo není-li srdce posloucháno jako rádce. Též má-li člověk potíže s láskou. „Zranilas mi srdce“ a podobně, známe. Pokud jsou city dlouhodobě potlačovány, nebo i tehdy, není-li člověk schopen „mít rád“. Jakýkoli citový problém, který je přechodného rázu, se zpravidla objeví jako bušení srdce, nepravidelný rytmus, pocit poskakování srdíčka a podobně. Tohle často odezní i s citovým problémem.



Střeva – Zde jsou uložené nepěkné vzpomínky. Pokud je člověku připomenuta ošklivá vzpomínka na minulost, jestli se otevírají staré rány, je-li člověk nucen řešit situace, na které chtěl zapomenout a ony odněkud vyplavou, taktéž nemilé asociace, konfrontace s minulostí a podobně se velice často odrazí jako onemocnění střev.



Žlučník – Je velmi specifický – jestli nás něco začne takříkajíc přelézat, jestli se negací hromadí víc, než jsme schopni likvidovat, zlobíme se a potíže jsou tak velké, že je nestíháme řešit, pokud je toho na nás moc a my to musíme někde skladovat, pak to většinou odneseme žlučníkovým záchvatem. „hnulo mi to žlučí“.

Dlouhodobé problémy se žlučníkem pak mívají lidé obecně málo šťastní, často naštvaní, s negativním pohledem na svět.
Už jste si někdy všimli, že zlý člověk je nažloutlý? Proč asi?



Žaludek – Je na tom podobně jako žlučník s tím rozdílem, že jde většinou o problém ryze konkrétní. Často se jedná o jednoho člověka nebo jednu věc, která nám „leží v žaludku“.

U bolesti zubů platí rčení o „plných zubech“ doslova.



Bylo by toho mnohem víc a každé onemocnění má podle této teorie svoji příčinu.



Pro mě příjemné a trefné vysvětlení alergie, je i v článku redaktorky Renaty Petříčkové TADY.



Je také například zajímavé, kolik žen, které se nějakým způsobem nedokázalo srovnat se svou rolí matky, ke stáru řeší potíže s ženskými orgány.



U rakoviny se například říká, že hodně často postihne lidi, kteří se nejsou schopni nějak srovnat s minulostí a neustále jí žijí. Stále vrací. Couvají, či jsou jakoby stranou, ne úplně čelem.



**Znala jsem jednoho člověka a moc jsem si ho vážila. Býval zdravý jako řípa. Výkonný, akční. Měl o mnoho roků mladší paní, která ho pak opustila i s jeho dětmi. Nikdy se s tím nesmířil. Nikdy nezapomněl. Nedokázal se přes to přenést a žít dál, kupředu. Dokonce bažil po pomstě. Čekal, kdy se jí přestane dařit, řešil ji...on se v té minulosti celý zasekl.

Říkávala jsem mu "přestaňte se už pořád točit zpátky, vždyť z toho budete nakonec nemocnej!".

Zemřel loni.

Na rakovinu **



Pochopitelně, že takový genetik nebo jiný odborník má určitě jiná vysvětlení.

Je dobře, že máme mnoho různých pohledů, nic totiž není černé nebo bílé. Zamyslet se nad něčím, připustit něco, však ještě neznamená cele podlehnout.



Na druhou stranu, odmítnout nabízený názor znamená omezit vlastní prostor. A ten by se měl naopak rozšiřovat o možnosti, alternativy a podněty k zamyšlení.



Vždyť nikdy není na škodu svůj život vylepšit a eliminovat to, co nám vnitřně nedělá dobře. Protože tělo je přece dům pro duši, takže…logika v tom rozhodně je.



Michaela

Zdroj: https://www.popelky.cz/home.html